neděle 23. dubna 2017

NEDĚLNÍ SMUTNĚNÍ....


Včera nám vyletěl z hnízda i druhý syn Martin a já smutním.

Snažím se na sobě nedat nic znát, usmívat se , ale....momentálně to nedokáží v sobě zpracovat a slzičky jsou na krajíčku......a to se budeme vídat každý den v práci a k sobě to nebudeme mít vůbec daleko.....i přesto mě to dnes dostalo.....když já jsem taková citlivka ....







JANA

19 komentářů:

  1. Jani,jak já Ti rozumím,sama jsem si tím prošla už třikrát a dvakrát mě ještě čeká.-)Držím palce,pa Věra

    OdpovědětSmazat
  2. Janinko i já moc dobře vím jak se cítíš.. Už jsem to také dvakrát zažila a třetí odchod se tak nějak připravuje.A má dušička trpí.Je to takový koloběh života i my jsme od rodičů odešli budovat svůj život.Oni to zvládli, tak my určitě také.Držím nám všem pěstičky.Pa Z❤

    OdpovědětSmazat
  3. Chápu a držím palce, at zvládáš. Moc se mi líbí ten polštářek na stoličce.

    OdpovědětSmazat
  4. Janičko, rozumím ti. Mám dva syny a jeden odchod mne čeká, ale jak píše Zdenička je to koloběh života a tak to má být. Určitě ti bude zase lépe.Opatruj se. Iva

    OdpovědětSmazat
  5. Janinko, posílám pohlazení!!! ♥ Vím, jaké to je- a to jej budeš mít kousíček...Já mám jedno ♥ dítko ve Stockholmu...ale druhé ♥ trochu blíž...Ať je dobře- opatruj se pa♥ Jarka

    OdpovědětSmazat
  6. Chápu , tím si projde každá mamka :-))...ale vzpomeň si, přece jsme vždycky chtéli, aby byli samostatní ....;-) Eva

    OdpovědětSmazat
  7. TO JE UPNE NORMALNE ,JA SMUTIM UZ OSEM ROKOV A MOJ SYN BYVA VEDLA V DOME

    OdpovědětSmazat
  8. Jani, jak já ti rozumím, ale zvykneš si..Jsou mamky, které si zase stěžují, že mají syny stále doma, když už jim je daleko přes třicet. Musíš si říkat, žes je úžasně vychovala a že se dokážou postavit na vlastní nohy a to je přece super! Měj se krásně a užívej si teď víc sama sebe! Krásné dny Inka

    OdpovědětSmazat
  9. Milá Janičko, úplně tě chápu. Vím, o čem mluvíš a není to jednoduché. Myslím na tebe a přeji ti hrst slunečních paprsků, aby osušily ty slzičky a zahřály tě u srdce.
    Pa, Klárka.

    OdpovědětSmazat
  10. Ano, je to tak, je to koloběh života. S tím musíme my mámy počítat. Děti se našich sukní věčně držet nechtějí. I my jsme se jich pustili. Bude to dobré. I když teď slzička v oku stojí.
    Hanka z Podkrkonoší

    OdpovědětSmazat
  11. Jani, jsou to smutné chvíle. Naše starší dcera bydlí sama (s přítelem) už pár let, ale mladší syn, také dospělý, je zatím s námi. Nedokážu si představit, až se osamostatní i on, ale vím, že to přijde. Také mi ukápnou slzy, stejně jako u dcery a stejně jako Vám.
    Přeji krásné pondělí.

    OdpovědětSmazat
  12. Jani,snad už dnes je ti lépe na duši!Uvidíš,že nakonec najdes více času sama má sebe,tvoření,...A oba synové se domu budou radi vracet!

    OdpovědětSmazat
  13. Ahoj Jani, nieco na potesenie duse: krasne je mat dobry vztah. Dnes vzdialenost nehraje az taku rolu.
    Prajem vsetko naj.
    Monika

    OdpovědětSmazat
  14. Jani, jak vidíš podle komentářů, rozumíme ti. To je prostě osud matek. Pochopila jsem, že to není nijak daleko... Bude to dobré, neboj. Je to prostě další etapa života...
    Myslím na tebe a moc zdravím, Helena

    OdpovědětSmazat
  15. Jani, už jsem to zažila natřikrát a nejhorší to bylo to poprvé... to šel syn na rok na vojnu. Vloni se odstěhoval nejmladší, bydlí o pár ulic od nás a vidíme se často. A s prostředním jsem také v jednom městě. Nejstarší se ale nakonec odstěhoval loni úplně do jiného kraje. Beru to však vše již s klidem a úsměvem. Má to tak být, ale to pevné pouto navždy zůstane. Právě ta naše láska je nesmí svazovat, musí žít své životy. Vím, že když jsou šťastní oni, jsem šťastná i já.
    A klidně smutni.
    Ála

    OdpovědětSmazat
  16. Jani, je to přirozené. Nemá cenu se tomu bránit, ale na druhou stranu ne se v tom utápět. Uvidíš, že si najdeš pro tebe správnou cestu... a po čase přijdeš na to, že tahle nová cesta je také báječná.
    Krásné dny
    Katka

    OdpovědětSmazat
  17. Janičko cítím s Tebou.Bohužel stále nám budou chybět,přestože jsme s nimi v kontaktu.Já se s tím stále vyrovnávám,ale život je již o něčem jiném..hodně vzpomínám na ty krásné chvíle,když byli všichni doma.A věř mi,že mi chybí tady u nás doma všech 5 dětí.Ale zase mám velikou radost,že jsou to všichni úžasní a slušní mladí lidé.Tak se drž a opatruj se.Anna♥

    OdpovědětSmazat
  18. Janka, celkom chápem Vaše pocity..to sme my, mamy. Mám tri deti, dve už prekročili prah dospelosti, no bývajú ešte tu, s nami.. A nechcem myslieť na to, že raz odídu.......

    OdpovědětSmazat
  19. Janičko, tomu se říká "syndrom opuštěného hnízda" .... ale to prostě k dospívání patří .... může tě těšit, že jsi ho dobře vychovala a umí se k životu postavit čelem .... mnohem horší je, když se řídí heslem : "Dokud máma funí, budu bydlet u ní" .... Marki

    OdpovědětSmazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...